Okna do nebe

Okna do nebe

K přeměně půdy na obytné podkroví už není dávno nezbytný tradiční vikýř. Ne že bychom toho od současného okna při jeho technické úrovni vyžadovali zrovna málo. Ale jde-li o okno střešní, musíme být ve svých nárocích, především co se týče bezpečnosti a odolnosti, ještě přísnější. Pochopitelně, vždyť na rozdíl od fasádních oken na ně všechny přírodní živly, snad s výjimkou větru, působí vlastně kolmo a po většinu roku na ně víceméně kolmo dopadají i sluneční paprsky. Ještě zhruba před padesáti lety byl vikýř jedinou možností, jak přivést do obytného podkroví světlo a čerstvý vzduch. Okno vsazené do střešní roviny známe z té doby jen v podobě úzkých, nepříliš praktických, na ovládání těžkopádných a z hlediska funkčnosti leckdy problematických kominických výlezů.

Okno versus vikýř

Střešní okna ale prošla desetiletími intenzivního vývoje, dnes vikýřům zdatně konkurují a přisuzují jim roli, která má těžiště spíš v poloze estetické: v rukách architekta se stávají stylotvorným prvkem, který dokáže střechu tvarově obohatit a oživit tak celkový výraz stavby. Ovšem při necitlivém přístupu, zejména svými nevhodnými a leckdy historizujícími formami, s jakými se nezřídka v současné individuální výstavbě setkáváme, jsou stejně tak schopny pravého opaku.V tomto směru si střešní okno až tak velké ambice nečiní, na druhou stranu ale také žádný dům architektonicky neznehodnotí. Jeho přednosti spočívají v něčem jiném. Ve srovnání s vikýřem bývá obvykle investičně méně náročným řešením, což je vítáno zejména při rekonstrukcích a dodatečných úpravách půdních prostor k obytným účelům, ale především zajistí lepší světelné podmínky – uvádí se, že místnost prosvětlí až o 40 % více než vikýř. Tam, kde postačí jedno střešní okno, by se jinak musely vybudovat vikýře dva. Kromě toho vikýř vždy staví větru do cesty určitou překážku. A tak u domů s ambicemi energeticky úsporných staveb, což předpokládá co nejjednodušší tvar s vyloučením potenciálních ochlazovacích ploch vystupujících z kompaktní hmoty, je vikýř vlastně nežádoucí.

Sklo na šikmé ploše

S fasádními okny mají okna zabudovaná ve střeše leccos společného. V podstatě to platí jak o tvarech, tak materiálech pro rámy a křídla, o těsnění i různých možnostech zasklení. Lze vyrobit okna trojúhelníková, kosoúhlá, kruhová či půlkruhová a řešit s jejich pomocí i ty nejsložitější sestavy včetně velkoplošných ateliérových prosklení. Z materiálů se běžně uplatňují lepené dřevěné europrofily (obvykle z borovice), eventuálně i v kombinací s hliníkem, mědí či titanzinkem z venkovní strany. Druhou možností je plast, případně kombinovaný z vnějšku se dřevem a vhodný zejména do místností se zvýšeným objemem vzdušné vlhkosti. Za standard se dnes považuje střešní okno s dvojsklem, jehož vnější tabuli by mělo tvořit kalené sklo a spodní tabuli sklo s ochrannou folií proti vysypání. Z hlediska tepelně izolačních vlastností už dnes není žádným přepychem výrobek, který má jako celek hodnotu tepelného prostupu alespoň U = 1,5 m2KW-1. Se speciálním termoizolačním zasklením, odrazovými foliemi či dokonce trojskly lze ale dosáhnout hodnot kolem U = 1 m2KW-1. Okno v takovém provedení se nebude rosit ani při extrémních mrazech. Podle konkrétních podmínek v místě lze pochopitelně vlastnosti oken vylepšit například bezpečnostním či akustickým zasklením a podobně.

Předpoklad kvality je v dokonalosti detailu

Také u střešních oken se na jejich celkové kvalitě výrazně podílí montážní detail. V tomto případě je jím lemování a oplechování zajištující spolehlivý odvod dešťové vody (prováděné opět v hliníku, mědi či titanzinku) a také úprava vnitřního ostění – pod oknem v místě parapetu svisle, v nadpraží vodorovně. Jen tak lze garantovat maximální přístup světla i optimální cirkulaci vzduchu kolem okenní tabule a eliminovat tak riziko kondenzace vodních par.

Stejně jako u fasádních oken sehrává důležitou roli mikroventilace – možnost větrání i při zavřeném křídle, například za nepříznivého počasí. Slouží k tomu zpravidla ventilační klapky v horní části křídla, většinou vybavené filtrem proti hmyzu, prachu a zanášení jiných nečistot. Střešní okna se v žádném případě neobejdou bez možnosti vnitřního zastínění, ať už je tvoří žaluzie, zatemňovací roletky či plisé.

S ohledem na bezpečnost se rozhodně doporučuje přídavný zámek, který zabrání násilnému vniknutí i nežádoucímu otevření a umožní nechat okno pootevřené i v nepřítomnosti. K samozřejmému vybavení naopak musí patřit aretační klapka, s jejíž pomocí se dá okno v přetočené poloze zafixovat a bezpečně umýt jeho vnější stranu. Sortiment doplňků rozšiřují i markýzy, předokenní rolety, svinovací sítě proti hmyzu, dětské pojistky. Výrobci samozřejmě pamatují i na situace, kdy je okno z objektivních důvodů třeba zabudovat neúměrně vysoko či bude z jiných důvodů nepřístupné (například nad schodištěm). V takových případech přijde vhod tyčkové, provázkové nebo elektronické ovládání.

Úkol pro projektanta

Počet střešních oken, jejich rozměr, rozmístění a výšku zabudování podmiňuje řada technických vlivů, především konstrukční princip střechy, její sklon, typ krytiny, výška případné půdní nadezdívky, rozteč krokví a plošná výměra podkrovní místnosti. S tím vším si musí umět poradit projektant v souladu se zásadami zdravého bydlení, podle nichž by na každých deset metrů čtverečních podlahové výměry měl připadnout minimálně jeden metr čtvereční prosklené okenní plochy a okno by mělo poskytnout optimální výhled, a to i vsedě.

Takovým předpokladům bude vyhovovat okno se spodní okrajem rámu ve výšce mezi 80 až 100 cm – ta je podřízena ještě individuálním fyzickým dispozicím uživatelů obdobně jako třeba výška umývadla, postele či pracovní desky kuchyňské linky. A jestliže horní okraj okenního rámu nemá být výš než 200 cm, pak to znamená, že čím strmější bude střešní sklon, tím kratší, respektive nižší okno nám dovolí.

Od stavebníka se při konzultacích s architektem očekává, že bude mít už v této fázi alespoň rámcovou představu o zařízení podkrovních místností a rozmístění nábytku. I té je třeba sestavu a polohu oken podřídit; do značné míry na ní bude navíc závislá i volba typu okna podle způsobu jeho otevírání a s ním související umístění manipulačních prvků.

Neboli: někdy může být výhodnější okno kyvné, které se otáčí na středových závěsech a má ovládání v horní části rámu, jindy okno dvojfunkční s kombinovanou kyvnou a výklopnou, případně kyvnou a výsuvnou funkcí, jež má ovládací prvky dole, případně může lépe vyhovět v daných podmínkách některý z jiných, méně obvyklých typů.